A vy ještě řešíte plenky a dudlíky? A proč nekojíš?

Dnes mám pro vás trošku "povídací" článek o tom, jak to bylo s plenkami, dudlíky a vůbec výchovou u nás. Inspirovala mě Alice svým článkem (kuk zde) a ráda bych k tomuto tématu také přidala i svůj pohled.

Kojení

Začnu asi tím nejzásadnějším tématem, které je i pro mě velmi důležité. Zároveň je mi líto, že je dnes kolem kojení taková hysterie a vůbec, že se z výchovy dětí vytratila intuice a selský rozum a nechali jsme se zahltit neskutečným množstvím informací a úplně zapomněli na to hlavní, a to jste vy a vaše děťátko. 

Zdroj

Když jsem byla těhotná, tak jsem řešila výbavu pro miminko, ale vůbec mě nenapadlo řešit takovou věc, jako je kojení. Myslela jsem si, že to je prostě automatické. Přiložím dítě k prsu a jedeme dál. Realita byla ale úplně jiná a pro mě velmi bolavá - jak fyzicky, tak psychicky.

Už od začátku jsem bojovala s tím, že se Domča vůbec nechtěla přisát a poprvé jsem slyšela něco o vpáčených bradavkách. Dominka v noci řvala hlady a já řvala, protože jsem jí prostě nebyla schopná nakojit. Hormonální smršť se rozjela na plné obrátky a já zkoušela všechno možné, abych se rozkojila. Nakonec jsem z porodnice odcházela s tím, že jsem "něco" nakojila a zbytek dokrmovala Nutrilonem. Domča začala být klidnější, přibývat a já trávila hodiny nad tutoriály, jak kojit.

Do toho všeho jsme se po 4 týdnech po porodu museli sbalit a odjet zpět do Bulharska, takže najednou jsem se na všechno ocitla úplně sama v cizí zemi. Nakonec jsem to po 4 měsících bez spánku (protože jsem buď neustále kojila nebo místo spánku odsávala) vzdala a musím říct, že to zpětně hodnotím jako moje nejlepší rozhodnutí.

Z Dominky vyrostla krásná a zdravá holčička. Nebyla o nic víc nemocná, než ostatní kojené děti, takže win-win řešení na všechny strany.

Mámo, hlavně klid!

U druhého těhotenství už se na to připravuji trošku jinak a hlavně, už vím, do čeho jdu a taky vím, že psychika v tomhle sehrává obrovskou roli. Tudíž se tím nestresuji. Nyní si hledám laktační poradkyni, abych s ní vše předem zkonzultovala a rozhodně to nevzdám bez boje :)

Co mi ale nejvíc "ubližovalo" byly komentáře a pohrdavé poznámky maminek, které kojily "na počkání". Samozřejmě i v rodině se našli příbuzní, kteří měli potřebu všechno hodnotit a komentovat. Nikdo si ale neuvědomí, že svými dobře míněnými radami může velmi ublížit. A když neznáte pozadí celé situace, je lepší vše přijmout tak, jak to je.

Unavená, ale šťastná.


Takže ať už patříte ke kojícím nebo nekojícím maminkám, nejdůležitější jste vy a vaše spokojené miminko. A tímto bych kapitolu kojení uzavřela a určitě vám pak dám vědět, jak se mi to napodruhé daří.

Dudlíky


Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych Domče dudlík vůbec nedávala (a znám pár takových rodičů). Uklidňoval jí a leckdy zachránil vypjatou situaci :) Všechno v pohodě a dudlík nechával okolí chladným. Jakmile se Domče blížily druhé narozeniny, tak hodně lidí kolem začalo řešit, že má Domi ještě dudlík. Přes den ho měla výjimečně, ale zůstával na spaní. A vy máte ještě dudlík? "Teda Dominko, vždyť už jsi velká holka a dudlík bys mít neměla," to jí často radily hodné tety z okolí. Mě to strašně vytáčelo a rozhodně jsem nestála o to, aby někdo Domču "shazoval" tím, že by byla o něco horší / míň hodná / dosaďte si jiné synonymum jenom kvůli tomu, že má ještě dudlík.



Nakonec se vše vyřešilo samo. Poslední dva dudlíky, co měla, si prokousla a sama se rozhodla k tomu, že je vyhodíme. Povídaly jsme si o tom, že jakmile dudlíky vyhodí, tak nové nebudou a bude úplně bez nich. Rozhodla si to tedy sama a pak také nesla "odpovědnost" za své rozhodnutí :)

Pár večerů před spaním se jí po nich stýskalo, ale usínání nebylo o nic dramatičtější, ani delší než se dudlíkem. No a po týdnu bylo úplně po starostech a dnes po 2 měsících si na dudlík ani nevzpomene.

Jedna z posledních fotek s dudlíkem.


Takže moje rada pro vás... nehroťte to a nechte to na dětech. Do školy s ním určitě nepůjdou a okolí, ať si myslí co chce. 

Plenky


Nemám tušení, jak tohle probíhá s klukama, ale holčičky jsou v tomhle asi fakt šikovnější a chápavější (alespoň, co vím od kamarádek s chlapečkama).

Zdroj


Stejně jako u dudlíků se mi nejvíc vyplatilo Domču do ničeho netlačit a nechat to na ní. Loni začátkem léta (to byl Domče kousek přes dva roky) jsem jí občas nechávala bez plínky, když jsme byly doma nebo na zahradě. Někdy se podařilo, že se vyčůrala do nočníku, ale stále moc nechápala význam a hlavně si ještě v hlavě neuměla propojit ten pocit, kdy potřebuje čůrat s tím, že to musí včas začít řešit :)

Najednou se to samo zlomilo a začala si sama říkat. Velká iniciativa je v tomhle hlavně na rodičích a je dobré se neustále ptát a sledovat frekvenci pití. Často, když jsou děti zabrané do hry, tak na to snadno zapomenou a nehoda je na světě.

Nyní už je úplně bez plínek (má je pouze na spaní, k tomu se teprve odhodlávám) a z 90% případů bez nehod.

Když jsme byli v září na dovolené, tak z ničeho nic měla fobii z toho, jít někde mimo domov na záchod. Jednou ji polekal v restauraci vysoušeč na ruce a od té doby prostě na záchod nikde venku jít nechtěla. Netrápila jsem ji tedy a zas jsme se na čas k plínkám vrátily. Za pár týdnů se vše srovnalo. 

Stejně tak měla na pár týdnů plínky, když si zvykala ve školce. Nové prostředí a změny způsobily to, že se začala víc počůrávat. Na pár týdnů jsem jí do školky plínku dávala a teď je zas bez nich a bez nehod. Nestresovala se ani Dominka, ani paní učitelky.

Takže vytesat zlatým písmem do skály:
Spokojená a klidná máma = spokojené a klidné dítě!


A jak se vyrovnáváte vy s tlakem okolí? A jak jste řešily plenky, dudlík nebo kojení? Těším se na vaše zprávy v komentářích.

Tereza


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kam s dětmi na výlet: hotel Na Farmě, Poděbrady, Kutná hora

Kam s dětmi na výlet: Zoopark Zájezd

Ráda čtu... moje oblíbené blogy

Jak zkrotit domácí rozpočet

Na radu u laktační poradkyně